Jde to se mnou s kopce. Už od začátku září pociťuji někdy větší, někdy menší, ale i přesto znatelné výpadky paměti. Ne, není to žádná nervozita nebo něco na ten způsob. Jsem zničený z toho brzkého vstávání. Je to děs. Kdyby aspoň bylo každý den na desátou, to by se to ještě dalo...
7 hodin sedím s nohama na stole
A pak ještě praxe. Hrozná praxe! 7 a půl hodiny sedíme a děláme, s prominutím, hovno! Je to víc únavnější, než kdybych 7 hodin třeba běhal. Však už jsem si taky 2x udělal volno a strávil dopoledne mnohem příjemněji...
Popravdě, když jsem se hlásil na tento obor, jsem doufal, že to bude alespoň trochu zaměřené i na počítače. Brzy jsem se však nechat vyvést z omylu. V prváku jsme v praxi brousili, pilovali a řezali, a od druháku děláme pořád to samé: ráno nám mistr nakreslí na tabuli nějaké zapojení a to máme zrealizovat. Většinou nějaký zesilovač. Myslel jsem, že mechanik elektronik (slaboproudař) by měl umět třeba složit PC nebo síťovat, a ono ne! On musí umět správně zbastlit zesilovač na tři tisíce způsobů :)! Jednou za deset let by nebylo od věci zaktualizovat osnovy, nebo se nebozí žáci budou za deset let teprve učit pracovat s DOSem.
Dalším problémem je, že mistři v praxi (máme je 3, jsme rozdělení na 3 skupiny) by sami museli tomu, co se učíme, rozumět. Když vezmu v potaz, že dva ze tří toho v celkovém součtu umí méně než my (sami přiznali, že jsou jen „poloodborný dozor“), téměř mě děsí představa, že by nás měli učit něco dělat na PC. Ale toho půl roku to už snad vydržím.
„Zúčastnit se, to je jako, že už se to stalo“
Víte, proč se ve slově „zúčastnit“ píše ú s čárkou? Nebudu vás podceňovat, určitě ano, učí se to ve druhé nebo třetí třídě. U nás však platí zřejmě jiná pravidla a ú je tam z toho důvodu, že už se to stalo, tedy minulý čas! Alespoň tak nás, co se týče tohoto mluvnického útvaru, vzdělal náš učitel z češtiny. Jen mi pak už nějak nedochází, proč je to ú i ve slově trojúhelník. Možná proto, že tam je víc úhlů, nevím.
„Ty to nechápeš? No, tak to seš úplně...“
I tak by se dala v přeneseném slova smyslu charakterizovat naše hodina elektroniky.
Konečně probíráme něco alespoň trochu zajímavého. Videorekordéry. Takže se snad poprvé za ty 4 roky snažím dávat pozor. V jedné konkrétní hodině, o které teď budu psát, nám učitel vysvětloval, co je Showview a UPS.
Nebudu teď zabíhat do detailů, protože už si to moc nepamatuji, ale jeho přednes mi přišel tak chaotický, že když nám sdělil informaci, že „Každý to používá, ale nikdo neví, jak to funguje a co je co,“ přemýšlel jsem, zda i on sám v tom má stoprocentní jasno.
No, a protože mě to celkem zajímalo, přihlásil jsem se, sdělil mu konkrétní část, kterou nechápu, doufajíc, že mi to trochu osvětlí. To učinil tak, že mi vůbec neodpověděl na otázku a jen zopakoval to, co už říkal před chvílí. Když jsem však byl tak smělý, že jsem se odvážil znovu nechápat a znovu se ptát (jak si tohle vůbec někdo může dovolit?), přišla na řadu učitelova cholerická reakce, tj. velmi nasraný výraz. Začal mi znovu neodpovídat na mou otázku a opakovat svou naučenou teorii. Snažil jsem se ho přerušit tím, že tohle už všechno vím, ale že bych rád, kdyby mi osvětlil určitý detail. Odpovědí mi byly učitelovi zaťaté zuby a slova „Nepřerušujte mě!“ Tak jsem ho nechal to znovu dovykládat a odkýval mu, jako že to chápu. Příště se už raději na nic neptám.
„Krom těch dvou jste všichni úplní blbci“
Opět v přeneseném slova smyslu zazněla tato věta z úst naší „milé“ paní učitelky z matematiky. Řekla nám, že „Tam ti jediní dva jsou v této třídě inteligentní.“ Pravděpodobně si léčí komplexy z toho, že učivo neumí dostatečně vysvětlit a vinu svaluje na naši blbost. Občas mi to připadá tak, jako kdybych já před tu třídu přišel předpokládajíc jejich hluboké znalosti a začal jim tam třeba vysvětlovat něco kolem databází. Samozřejmě, že by to asi moc lidí nepochopilo. Ona prostě přijde a začnou ji z pusy lítat ty všemožné odborné matematické výrazy, takže ve výsledku rozumím jen spojkám a, i, ale, nebo. Ale co s tím zmůže takový neinteligentní póvl, jako jsem já, že ;).