Na záklace nás vždycky učili, že když píšeme čísla například v procentech, tak je můžeme napsat ve formátu:
10% + 20% = 30%
případně, pokud se nám s procenty nechce vypisovat za každou číselnou hodnotou, dáme je na konec do hranaté závorky, což značí, že jsou všechny hodnoty v procentech:
10+20=100 [%]
No a protože to mám v hlavě tak nějak zafixovaný, tak když nám učitel ve škole napsal na tabuli tohle (druhý řádek):
tak jsem se hned hlásil s tím, že by ta procenta na konci měla být v závorce...
Čekal jsem, že pokud by se to tak nemuselo psát, tak by mě aspoň opravil, ale on jen cosi zamumlal a začal se přihlouple smát. Tak se ho ptám, jestli se jako směje tomu, že to má blbě. On hned samozřejmě, že jsem drzej a nějak to zamluvil. Nedokáže si přiznat chybu? Asi jo. On je to celkově divnej učitel. Celou hodinu jen monotónně žvatlá, takže se není čemu divit, že ho nikdo neposlouchá a výsledně pak taky nikdo nic neumí. Z jeho hodin si pamatuju akorát to, jakou mají vysílače polarizaci, protože jsem to věděl už dřív...
Vím, že je to blbost, ale jde o ten princip. Chtěl jsem to uvést jako příklad toho, že nás učitelé učí něco, co sami nedodržují (jistě by se našlo více další, „větších“ věcí). Je jedno, že je to jiná škola. To je jako kdyby mě na základce učili, že „my všichni“ se píše s tvrdým y po m a teď, že se to píše s měkkým.
Jinak jsme ještě měli praxi. Dozvěděli jsme se, že máme možnost si po konci čtvrťáku udělat nějakou vyhlášku číslo 5, díky níž budeme moci ihned do zaměstnání a manipulovat s elektrickými zařízeními. A to není všechno! Elektronika je tak špičkový obor, že například po roce další praxe si můžeme udělat vyhlášku č. 6, pak č. 7, díky čemuž nám bude umožněno pracovat s dalšími a dalšími přístroji! Ti nejlepší z nás to mohou dotáhnout až na mistry v podprůměrné škole! Och, jak zářivá budoucnost nás čeká!
Znělo to ale tak, že to nebude povinné, takže - děkuji, nechci.