12 let jsem chodil ke špičkové zubařce do Faktultní nemocncie u sv. Anny. Protože šla ale bohužel do důchodu a já chci potvrzení na spodní rovnátka, musel jsem se objednat k nové. Když jsem tam volal, ta paní, co to zvedla, mi nepřipadala moc příjemná, ale protože to bylo po telefonu, nějak jsem na to nebral ohled…
Byl jsem objednán na devátou, do čekárny jsem vcházel v 9.04. Nikdo tam nebyl a tak 5 minut jsem tam čekal, než se ze záchodu vynořila má nová zubařka. „Dobrý den,“ povídám a vysvětluju, že přesně nevím, u které zubařky jsem se objednal, protože jsou dvě vedle sebe (a já jsem volal na první číslo co jsem venku na dveřích viděl). „Vaše jméno a na kolikátou jdete,“ spustila celkem nepříjemným tónem. „Lukáš Janků a na devátou.“ „No ale už je 9.10, to jdete pozdě,“ vyhrkla na mě. Tak říkám: „Já jsem tady byl už v 9.04, teď jsem tu čekal.“ A ona: „No ale já jsem šla na záchod v 05 a to tu nikdo nebyl, takže jdete pozdě,“ a zalezla do dveří. No nějak jsem nechápal, o co jí šlo, když stejně byla na záchodě a celou dobu někdo byl v ordinaci. Pomyslel jsem si, že ještě jednou na mě tak bude štěkat, a půjdu k jiné zubařce.
Chvíli na to se vynořila „sestřička“ — v uvozovkách, protože tohle byla minimálně stodvacetikilová pořádná S-E-S-T-R-A — a zabručela na mě něco o kartě pojišťovny. Načež jsem čekal dalších asi 5 minut, než vyšla ven nějaká holka, co tam byla, a já mohl dovnitř. Ta sestra na mě hned zamumlala cosi nesrozumitelnýho, po pár vteřinách dekódování mi došlo, že po mně chce adresu. Bylo vidět, že ji to dvousekundový čekání strašně zdržovalo. Zatímco jsem jí říkal adresu, dával jsem si rukavice do kapsy bundy; ale to už mě poháněla milá paní zubařka (kterou to taky moc zdržovalo) se slovy: „No tak rychle, už je moc hodin,“ (takovým tím pištivým tónem, kterej umí snad jen starý ženský) jako by jí v čekárně seděla stohlavá fronta čekajících. Už jsem začal pomalu přemýšlet o tom, že se tady na to vykašlu, ale říkal jsem si, že jí dám ještě šanci :).
Sedl jsem si na to křeslo a ona se mě zeptala, co teda potřebuju a jestli chci prohlídku. Tak povídám, že o tu prohlídku mi ani tak moc nejde, že to je na ní, ale že bych hlavně potřeboval potvrzení na spodní rovnátka. Druhou větu jsem ale už nedořekl, protože na mě vyhrkla: „No tu prohlídku stejně musíme přece udělat!“ (zase takovým tím odporným pištivým hlasem). Tak jí povídám: „No vidím to tak, že si zase budu hledat jinou zubařku.“ A ona na mě: „Tak prosím! Já tady ty vaše blbý řeči poslouchat nebudu!“ A já: „No já ty vaše taky ne!“ A ona: „Když chodíte pozdě, tak se nemáte co divit!“ A já: „Stejně jsem tady čekal!“ A ona celkem nesmyslně: „No to protože jste přišel pozdě!“ A já: „Ne, protože jste tady někoho měli, čekal bych tak i tak! Nevíte, jestli ta zubařka vedle bere nový pacienty?“ Ona uraženě: „Ne, nebere!“ „No stejně jí zavolám,“ povídám, „tak díky a nashle!“
Nakonec jsem byl už asi za minutu po telefonu objednán k vedlejší zubařce :). Jen připomínám, že ta, u které jsem byl, je jediná, která není uvedená v tomto seznamu; až půjdu kolem, kouknu se na jméno. A že asi nejsem jediný, dokazuje tohle fórum nebo příspěvek skoro dole v této diskusi (hledejte „běloruská“).