Příští týden jdeme se školou do kina Scala na jakýsi výchovný program, kde nás odborníci na slovo vzatí seznámí s problémy týkajícími se braní drog. To je bezesporu od školy ušlechtilé gesto, že má o nás takovou starost. V průběhu programu, kterým nás bude provázet moderátor z rádia Krokodýl, se budeme moci s odborníky bavit na téma drog, a zhlédneme video z názvem „House párty“, které má být autentickým filmem ze života brněnských narkomanů.
A právě kvůli té „House párty“ o tom vlastně píšu. Vzpomínáte na czechtek? Média ve spolupráci s policií vše tak překroutila, že se automaticky každý posluchač techna stal feťákem. A proto se mi nelíbí název „House párty“. Sám o sobě může být neškodný, ale ti, co tuto hudbu neposlouchají a ani v nejdivočejších snech by si nedokázali představit, jak zní, si prostě v mozku zafixují, že houseři (moc pěkné počeštěné slůvko) jsou prostě a jednoduše do jednoho feťáci. Všimněte si též, že braní drog je nejčastěji spojováno s taneční hudbou; ale proč? Zůstaneme-li u rozlišování dle hudebních stylů, tak v téměř každém odvětví najdeme feťáky. Všude jsou ti „zlí“ i ti „dobří“.
Fedde la Grande - Put Your Hands Up For Detroit. Vynikající houseová záležitost, která v posledních týdnech dosahuje na místa nejvyšší evropských hitparád. Znamená to tedy, že půlka Evropy jsou feťáci? Samozřejmě, že ne. Nebo takový clubhouseový klasik DJ Tonka - ten by se asi hodně divil, že tu vynikající muziku dělá vlastně jen pro feťáky ;).
Já vím, nikdo tady to konkrétní přirovnání posluchači housu = feťáci nenapsal, ale je, jak už jsem napsal výše, velmi pravděpodobné, že si to takto lidé nesprávně spojí. A to je špatně. Jen jsem na to chtěl upozornit. To je vše.