Pro uvozovky se v češině používají znaky „ (ALT+0132) a “ (ALT+0147). Chceme-li uvnitř přímé řeči použít znovu uvozovky, je třeba použít uvozovky jednoduché - ‚ (ALT+0130) a ‘ (ALT+0145). Z vnějšku se okolo uvozovek píše mezera (pokud ovšem nenásleduje interpunkční znaménko) a z vnitřku se mezery nepíší.
V případě přímé řeči se do uvozovek dává i interpunkční znaménko ukončující větu:
Přišel a vesele zvolal: „Ahoj! Já jsem Lukáš.“
„Včera jsem při zkoušení v hodině matematiky doslova ‚vařil z vody‘,“ svěřuje se Martin.
Zajímavý je také příklad, kdy přímou řeč přerušíme a opět na ni v jedné větě navážeme, dá se tam udělat spousta chyb, správně je to takto:
„Nemyslím si, že bys byla zrovna nějaká extra kráska,“ prohodil Michal k Monice, „ale do postele bych s tebou šel rád.“
Jiná situace však nastavá, kdy se nejedná o přímou řeč, nýbrž pouze například o nějaký nadnesený termín či přezdívku. V tomto případě píšeme interpunkční znaménko až za uvozovkami, nikoli před nimi:
Chlapci v páté třídě základní školy si povídali o tom, jak „konečně“ sbalili své první dívky.
Až po odchodu našich rodičů z domu začalo teprve pořádné „mejdlo“.