Byl to nejvěrnější tvor, jakého jsem kdy poznal. Byla jako moje kamarádka, která se na mě nikdy nezlobí, se kterou si můžu povídat i beze slov. Je to jako včera, když jsem ji poprvé dával do klece, a ona mě poprvé a naposledy pěkně štípla do krve. Nebo jak zapadla za kuchyňskou linku, a vůbec nic se jí nestalo. Je to skoro včera, co kolem mě ještě vesele lítala, chodila mi na stůl na jídlo a sedávala mi na řidítkách kola.
Škoda, že jsem jí nikdy nemohl říct jejím jazykem, jak moc jsem ji měl rád. Doufám, že to věděla… Až do konce…
