Ve čtvrtek jsme měli poprvé (ve čtvrťáku, samozřejmě) praxi.
Hned ráno mi jel autobus o víc než pět minut později, takže moje vidina časného příchodu se s ranní mlhou rozplynula. Dvě zastávky a přesedal jsem na šalinu. Ta jela naštěstí hned. V ní jsem potkal spolužáka, tak jsem si šel sednou za ním. Když se na další zastávce zavřely dveře, nevinně vypadající pán sedící naproti se zvedl a s odznakem revizora začal kontrolovat jízdenky a šalinkarty.
Už když jsem odcházel z domu, přemýšlel jsem nad tím, jestli mám s sebou i peněženku. Předcházející den jsem ji totiž z báglu vytahoval, protože jsem byl na poště platit LCD. V peněžence mám jak šalinkartu, tak i občanku.
Jak jsem po pár chvílích prohrabování báglem zjistil, mé obavy byly oprávněné. Tak revizorovi říkám, že šalinkartu nemám, protože jsem dnes zapomněl peněženku doma. On na to namítá, že v tom případě mám vytáhnout občanku. Když jsem mu však sdělil, že v peněžence nosím jak šalinkartu, tak i občanku, už přicházel další revizor, který kontroloval druhou část šaliny. Jakmile se dozvěděl, v jaké jsem situaci, řekl mi něco na způsob „No, tak to se trochu protáhne, policajti z Hustopečí sem jedou hodinu a půl!“ To mě nějak moc nevystrašilo, protože já prostě tu šalinkartu doma mám (na vysvětlenou - pokud šalinkartu jen zapomenete, platíte pak v DPMB pouhých 30 Kč)! V tom případě jsem navrhl, že se můžeme stavit ke mně domů, šalinkartu včetně občanky jim ukážu a pak zaplatím jen za zapomenutí. Je to jen 10 minut cesty. To ale bylo oběma viditelně proti srsti.
Vystupujeme na zastávce u praxe.
On: „Tak co s tebou?“
Já: „No, můžem se stavit ke mně domů, je to 10 minut cesty, šalinkartu vám ukážu a zaplatím jen 30 korun.“
On: „Máte mobil?“
Já: „No mám mobil.“
On: „A to je zajímavý, že ten jste si nezapomněl... Vidím aji sluchátka..., ty jste si taky nezapomněl“
Já: „No jo, nezapomněl, peněženku jsem asi omylem nechal na stole...“
On (2): „No jo, jako u nás, několikrát se ptám máš všechno a vždycky něco zapomene!“
Já: *nevinně se usmívám*.
On: „Tak víte co, teď nám ukažte, jak umíte rychle utíkat.“
Teď mě trošku překvapil, ale nejsem sračka, abych utíkal před revizorem - přišlo mi to blbý a navíc mě trochu bolí noha, tak povídám: „Ale né, já vám utíkat nebudu, stejně mě bolí noha. A svědomí mám čistý, protože tu šalinkartu doma mám.“
On (2): „No teda, šalinkartu nemá a ještě je línej,“ směje se.
On: „A cigarety máte?“
Já: „Ne, nemám, já nekouřím.“
On: „No tak běžte...“
Já: „Tak dík moc“ :)